Jdou naše nohy, dvě a dvě,
po dláždění a po trávě,
po kamení a po kvítí
a svoji blízkost necítí.
Jdou nohy jdou a nesou nás,
však mezi námi už je čas,
jenž naši blízkost oddálil
a naše touhy na sta mil.
Snad naše srdce doufají,
že se zas spolu shledají
po dlouhé cestě kolem světa,
než přejde touha, než přejdou léta.
Těžko, těžko jít vpřed a těžko zpátky,
kdo propásli cíl i křižovatky.
Je tolik cest a chodníků,
po nichž se chodí ze zvyku.
V dálce, kam doletí jen pták,
kam dopadne vždy touhy zrak,
kde zem vstupuje do nebe,
tam žijem každý pro sebe,
tam žijem každý pro sebe,
jen pro sebe, jen pro sebe.
Jdou naše nohy, dvě a dvě,
po dláždění a po trávě,
po kamení a po kvítí
a svoji blízkost necítí.
po dláždění a po trávě,
po kamení a po kvítí
a svoji blízkost necítí.
Jdou nohy jdou a nesou nás,
však mezi námi už je čas,
jenž naši blízkost oddálil
a naše touhy na sta mil.
Snad naše srdce doufají,
že se zas spolu shledají
po dlouhé cestě kolem světa,
než přejde touha, než přejdou léta.
Těžko, těžko jít vpřed a těžko zpátky,
kdo propásli cíl i křižovatky.
Je tolik cest a chodníků,
po nichž se chodí ze zvyku.
V dálce, kam doletí jen pták,
kam dopadne vždy touhy zrak,
kde zem vstupuje do nebe,
tam žijem každý pro sebe,
tam žijem každý pro sebe,
jen pro sebe, jen pro sebe.
Jdou naše nohy, dvě a dvě,
po dláždění a po trávě,
po kamení a po kvítí
a svoji blízkost necítí.
×
![]()
