Stál voják na dešti
Jaromír NohavicaVersion française – DÉSERTEUR – Marco Valdo M.I. – 2014 | |
Ami D Ami D 2. Vzal voják samopal, dal do úst hlaveň tmavou, a byl ten polibek hořký a ledový, co mu tam na dešti v té chvíli táhlo hlavou, od toho vojáka nikdo se nedoví. 3. Leží a nedýchá, liják mu ránu myje, krev bloudí, země má, co s ní - nu jen ji ber, je zbytečná ta krev, i voják zbytečný je, navždycky zbytečný, navždycky dezertér. 4. A my tu sedíme a soudit by se chtělo, tohle se nedělá, tak neumírá muž, jenže to promoklé, to natažené tělo nevzbudí žádný soud a žádná moudrost už. 5. Kdopak mu pomohl, kdopak mu ruku podal, když v noci na pryčně seděl a nemoh' spát, tak někdy cizí jsme, lhostejní jak ta voda, a pak se na dešti zastřelí, zastřelí kamarád ... | DÉSERTEUR Soldat sous pluie, déjà presque matin Soldat sous pluie surveille dépôt d'armes, Soldat là, pleut à verse Déjà un peu jour, relève vient. Soldat prend fusil, porte canon à bouche Amer baiser de glace, Ce qui passe par tête, Nul ne peut savoir, vraiment personne. Étendu, ne respire pas, pluie lave blessure, Sang coule, terre… avale, terre emporte… Sang inutile, soldat inutile, Pour toujours inutile, éternel déserteur. Maintenant on est là et on voudrait donner un avis, Ça ne se fait pas, un homme ne meurt pas ainsi, Pour ce corps étendu là, ce corps humide, Pour lui, aucun jugement, aucune sagesse. Qui jamais lui donna un vêtement, qui l'aida vraiment Les nuits où assis sur le lit, se sentait malade, Parfois nous sommes étrangers, indifférents À coups de fusil, de fusil, on tue nos camarades. |