Originale | Version française – DÉSERTEUR – Marco Valdo M.I. – 2014
|
STÁL VOJÁK NA DEŠTI | DÉSERTEUR |
| |
Stál voják na dešti a bylo to už k ránu, | Soldat sous pluie, déjà presque matin |
stál voják na dešti a hlídal zbrojní sklad, | Soldat sous pluie surveille dépôt d'armes, |
stál voják, stál tam sám, pršelo do kaštanů, | Soldat là, pleut à verse |
malounko svítalo, šli ho už vystřídat. | Déjà un peu jour, relève vient. |
| |
Vzal voják samopal, dal do úst hlaveň tmavou, | Soldat prend fusil, porte canon à bouche |
a byl ten polibek hořký a ledový, | Amer baiser de glace, |
co mu tam na dešti v té chvíli táhlo hlavou, | Ce qui passe par tête, |
od toho vojáka nikdo se nedoví. | Nul ne peut savoir, vraiment personne. |
| |
Leží a nedýchá, liják mu ránu myje, | Étendu, ne respire pas, pluie lave blessure, |
krev bloudí, země má, co s ní - nu jen ji ber, | Sang coule, terre… avale, terre emporte… |
je zbytečná ta krev, i voják zbytečný je, | Sang inutile, soldat inutile, |
navždycky zbytečný, navždycky dezertér. | Pour toujours inutile, éternel déserteur. |
| |
A my tu sedíme a soudit by se chtělo, | Maintenant on est là et on voudrait donner un avis, |
tohle se nedělá, tak neumírá muž, | Ça ne se fait pas, un homme ne meurt pas ainsi, |
jenže to promoklé, to natažené tělo | Pour ce corps étendu là, ce corps humide, |
nevzbudí žádný soud a žádná moudrost už. | Pour lui, aucun jugement, aucune sagesse. |
| |
Kdopak mu pomohl, kdopak mu ruku podal, | Qui jamais lui donna un vêtement, qui l'aida vraiment |
když v noci na pryčně seděl a nemoh' spát, | Les nuits où assis sur le lit, se sentait malade, |
tak někdy cizí jsme, lhostejní jak ta voda, | Parfois nous sommes étrangers, indifférents |
a pak se na dešti zastřelí, zastřelí kamarád ... | À coups de fusil, de fusil, on tue nos camarades. |