Proč se nocí, prázdnem toulaj, se svou duší bolavou?
Cestou zdaj si malej tajnej sen, den je budí s obavou,
kdo jim ránu dá, kdo se jim zas bude smát,
jestli maj se bát, ptaj se sebe tisíckrát.
Proč v slzách skrývaj strach, proč pláčou zas
kluci s duší bolavou?
Proč se bojej říkat, táto měj mě rád?
Nevědí, co s tím, tak lžou.
Proto pláčou, do tmy pláčou.
V duchu ptaj se, kdo jim sílu dá,
kdo jim trochu síly dá.
Svoje přání do snů skrývaj a do očí se nedívaj.
Jako stín se loudaj za štěstím a do slzí se ukrývaj.
Mají strach říct, táto, já jsem já, tak měj mě prosím rád.
Já jsem ten, kdo sám se nejlíp zná, chci žít a ne se vzdát.
Proč tiše pláčou k ránu na polštář, kluci s duší bolavou.
Proč se bojej říkat, táto, měj mě rád, nevědí, co s tím, tak lžou.
Slzy dál utíraj, v duchu ptaj se, kdo jim sílu dá,
kdo jim trochu síly dá.
Utři pláč a schovej stud, vstaň a už sám sebou buď.
Je to snadný, vím to dávno.
Neutíkej pořád pryč, věř, že smát se zase smíš.
Tak už koukej začít žít, prostě žít.
Proč kluci pláčou k ránu na polštář, pro to, za co nemohou?
Proč choděj s láskou prosit před oltář, za svou duši duhovou?
Slzy dál utíraj, v duchu ptaj se, kdo jim sílu dá,
kdo jim sílu dá, kdo jim trochu síly dá.
Cestou zdaj si malej tajnej sen, den je budí s obavou,
kdo jim ránu dá, kdo se jim zas bude smát,
jestli maj se bát, ptaj se sebe tisíckrát.
Proč v slzách skrývaj strach, proč pláčou zas
kluci s duší bolavou?
Proč se bojej říkat, táto měj mě rád?
Nevědí, co s tím, tak lžou.
Proto pláčou, do tmy pláčou.
V duchu ptaj se, kdo jim sílu dá,
kdo jim trochu síly dá.
Svoje přání do snů skrývaj a do očí se nedívaj.
Jako stín se loudaj za štěstím a do slzí se ukrývaj.
Mají strach říct, táto, já jsem já, tak měj mě prosím rád.
Já jsem ten, kdo sám se nejlíp zná, chci žít a ne se vzdát.
Proč tiše pláčou k ránu na polštář, kluci s duší bolavou.
Proč se bojej říkat, táto, měj mě rád, nevědí, co s tím, tak lžou.
Slzy dál utíraj, v duchu ptaj se, kdo jim sílu dá,
kdo jim trochu síly dá.
Utři pláč a schovej stud, vstaň a už sám sebou buď.
Je to snadný, vím to dávno.
Neutíkej pořád pryč, věř, že smát se zase smíš.
Tak už koukej začít žít, prostě žít.
Proč kluci pláčou k ránu na polštář, pro to, za co nemohou?
Proč choděj s láskou prosit před oltář, za svou duši duhovou?
Slzy dál utíraj, v duchu ptaj se, kdo jim sílu dá,
kdo jim sílu dá, kdo jim trochu síly dá.
×
![]()
