Čekáme kdesi na konci aleje
podivná trojice: já, pláč a naděje –
čekáme na čísi hlas a čísi kroky –
jsme tu snad měsíce – snad roky.
Nevím – čas zmizel a není,
snad bude zas jaro – snad jen podzimní tlení –
nevnímám nic, jen srdce vyzvání,
že život je jen pouhé čekání.
Snad přešly týdny a snad staletí,
někdy je slunce a jindy jen prokletí.
Je studené ticho na konci aleje,
kde čekám já a pláč – odešla naděje.
podivná trojice: já, pláč a naděje –
čekáme na čísi hlas a čísi kroky –
jsme tu snad měsíce – snad roky.
Nevím – čas zmizel a není,
snad bude zas jaro – snad jen podzimní tlení –
nevnímám nic, jen srdce vyzvání,
že život je jen pouhé čekání.
Snad přešly týdny a snad staletí,
někdy je slunce a jindy jen prokletí.
Je studené ticho na konci aleje,
kde čekám já a pláč – odešla naděje.
×
![]()
