Bulat Šalvovič Okudžava / Булат Шалвович Окуджава: Последний троллейбус, или Полночный троллейбус
GLI EXTRA DELLE CCG / AWS EXTRAS / LES EXTRAS DES CCGPolska wersja / Versione polacca / Polish version / Version polonaise... | |
PŮLNOČNÍ TROLEJBUS Když se cítím tak sám že už nelze to snést a když k utrápení je ten pocit sedám na trolejbus a nechám se vést tou nocí tou nocí sedám na trolejbus a nechám se vést tou nocí tou nocí Poslední trolejbus jako záchranný člun krouží po ulicích mezi vraky ty kdo ztroskotali vytáhne z chladných vln mě taky mě taky ty kdo ztroskotali vytáhne z chladných vln mě taky mě taky Půlnoční korábe čekám na stanici otevři dveře své podej ráhno tvoji pasažéři jako námořníci mě vytáhnou mě vytáhnou tvoji pasažéři jako námořníci mě vytáhnou mě vytáhnou S nima prožil jsem už leckteré trápení je to nádherné být mezi svýma netřeba velkých slov s nima i mlčení je príma je príma netřeba velkých slov s nima i mlčení je príma je príma Půlnoční trolejbus veze mě stále dál město jako oheň dohasíná i cvrček v mé hlavě můj smutek i žal usíná usíná i cvrček v mé hlavě můj smutek i žal usíná usíná | OSTATNI TROLEJBUS, lub NIEBIESKI TROLEJBUS A kiedy nie sposób już płynąć pod prąd, Nie sposób już wyrwać się z matni, Niebieski trolejbus zabiera mnie stąd Trolejbus ostatni. Niebieski trolejbus zabiera mnie stąd Trolejbus ostatni. Mój promie północny żeglujesz przez noc I nie dbasz, głęboka czy płytka, Gdy zbierasz nas wszystkich - idących na dno Z bulwarów rozbitków. Gdy zbierasz nas wszystkich - idących na dno Z bulwarów rozbitków. Ach, otwórz podwoje, przechodzień czy gość, Ja wiem, że tonącym wśród nocy Ktoś z twych pasażerów, z załogi twej ktoś Udzieli pomocy. Ktoś z twych pasażerów, z załogi twej ktoś Udzieli pomocy. Tyś z nimi już nieraz uchodził od klęsk I ramię ich czuł przy ramieniu, A jednak naprawdę w milczeniu jest sens, Jest dobroć w milczeniu. A jednak naprawdę w milczeniu jest sens, Jest dobroć w milczeniu. Ucieczko przegranych gościnny twój próg, A Moskwa jak rzeka wezbrana I ból, co od rana pod skronią się tłukł Ustaje do rana. I ból, co od rana pod skronią się tłukł Ustaje do rana. [1] |
In the version performed by Piotr Machalica (see video), the last verse is modified in the following way (--> tekstowo):
A Moskwa jak rzeka oddycha
I ból, co od rana się tłukł o mą skroń
Ucicha, ucicha
I ból, co od rana się tłukł o mą skroń
Ucicha, ucicha