Čekáme kdesi na konci aleje

Lenka Lichtenberg

Originale	Versione inglese dal video ufficiale
ČEKÁME KDESI NA KONCI ALEJE	WAITING AT THE END OF AN ALLEY
Čekáme kdesi na konci aleje podivná trojice: já, pláč a naděje – čekáme na čísi hlas a čísi kroky – jsme tu snad měsíce – snad roky.	We are waiting someplace, at the end of an alley A peculiar trinity: myself, tears, and hope. We are waiting for a voice, someone’s footsteps We’ve been here for months, maybe years.
Nevím – čas zmizel a není, snad bude zas jaro – snad jen podzimní tlení – nevnímám nic, jen srdce vyzvání, že život je jen pouhé čekání.	I feel so uncertain… time itself has disappeared, exists no more Perhaps Spring will come again, perhaps just the decay of Autumn I feel so numb… nothing is penetrating Only the heart keeps on tolling That Life is but waiting, eternal waiting.
Snad přešly týdny a snad staletí, někdy je slunce a jindy jen prokletí. Je studené ticho na konci aleje, kde čekám já a pláč – odešla naděje.	Weeks have passed, or is it centuries At times sun exists, at times, there’s only the curse At the end of the alley, a chilly silence Where my tears and I are waiting… the hope has gone.