Language   

Terezìn

Hanuš Hachenburg
Back to the song page with all the versions


OriginalTraduzione italiana di Giorgio Gandini
TEREZÌN

Ta troška špíny v špinavých zdech
a kolem ta trocha drátu
a 30 000, kteří spí.
Kteří se jednou probudí
a kteří jednou uvidí
rozlitu svoji vlastní krev.

Byl jsem kdys dítětem - před dvěma lety
To mládí toužilo pro jiné světy.
Nejsem již dítětem – viděl jsem nach,
teď jsem již dospělým, poznal jsem strach,
krvavé slovo a zabitý den.
To již je jiné než bubáci jen!

Avšak já věřím, že dneska jen spím,
se svým že dětstvím se navrátím,
s tím dětstvím tam jak s planou růží,
jak se zvonem, který ze sna ruší,
jak s matkou, která vadné dítě
miluje nejvíc ženstvím zpitě.
Jak hrozné mládí, které pase
po nepříteli, po provaze,

jak hrozné mládí, jež v svůj klín
si řekne: ten dobrým, ten zas zlým.
Tam v dáli kdes spí dětství sladce,
v cestičkách tam ve Stromovce,
tam nad tím domem, kdes se sklání
kde zbylo pro mne pohrdání,
tam kdesi v zahradách a v květu,
kde z matky jsem se zrodil k světu -
- abych plakal.

V plamen svíčky na pelesti spím
a jednou snad již pochopím,
že byl jsem hrozně malý tvor
zrovna tak malý
jak ten chór -
těch 30 000.
Terezín

Una macchia di sporco dentro sudice mura
e tutt’attorno il filo spinato:
30.000 ci dormono
e quando si sveglieranno
vedranno il mare
del loro sangue.

Sono stato bambino tre anni fa.
Allora sognavo altri mondi.
Ora non sono più un bambino,
ho visto gli incendi
e troppo presto sono diventato grande.

Ho conosciuto la paura,
le parole di sangue, i giorni assassinati:
dov’è il Babau di un tempo?

Ma forse questo non è che un sogno
e io ritornerò laggiù con la mia infanzia.
Infanzia, fiore di roseto,
mormorante campana dei miei sogni,
come madre che culla il figlio
con l’amore traboccante
della sua maternità.

Infanzia miserabile catena
che ti lega al nemico e alla forca.
Miserabile infanzia, che dentro il suo squallore
già distingue il bene e il male.

Laggiù dove l’infanzia dolcemente riposa
nelle piccole aiuole di un parco,
laggiù, in quella casa, qualcosa si è spezzato
quando su me è caduto il disprezzo:
laggiù nei giardini o nei fiori
o sul seno materno, dove io sono nato
per piangere…

Alla luce di una candela m’addormento
forse per capire un giorno
che io ero una ben piccola cosa,
piccola come il coro dei 30.000,
come la loro vita che dorme
laggiù nei campi,
che dorme e si sveglierà,
aprirà gli occhi
e per non vedere troppo
si lascerà riprendere dal sonno…


Back to the song page with all the versions

Main Page

Note for non-Italian users: Sorry, though the interface of this website is translated into English, most commentaries and biographies are in Italian and/or in other languages like French, German, Spanish, Russian etc.




hosted by inventati.org