|
| Versione finlandese di Hilja Liinamaa
|
| SLEZŠTÍ TKALCI | KANKURIT |
| | |
| Bez vláhy slz svým mračným zrakem hledí, | Ei silmän synkeän kyynel putoo, |
| v ret zuby mlčky tnou a nade stavem sedí! | kun ikenet irvin he hokee ja kutoo: |
| »Německo, tkáme pohřební tvůj šat, | oi käärinliinasi Saksanmaa |
| v něj tkáme trojí kletbu, jíž náš život klat — | kirot kolminkertaset kuteiks’ saa, |
| my tkáme, my tkáme! | kun pirtamme paukkaa. |
| | |
| To: klet buď bůh, jejž modlitbou jsme ctili, | Yks’ kirous sulle, sä jumalamme, |
| kdy zimou tuhl úd a hladem chably síly; | jota turhaan huusimme tuskissamme |
| my marně doufali v své spasení, | nälän, vilun et hoivaksi joutunut, |
| bůh lásky, dobroty byl nám jen k mámení — | meit’ ain olet pettänyt, ivaillut. |
| my tkáme, my tkáme! | Yhä pirtamme paukkaa. |
| | |
| Klet budiž král, král mocných světa toho, | Yks’ kirous herralle kuninkaalle, |
| jenž neznal mírnit bídu a vlád' chudým stroho, | mi vain oli vitsaus, kurjuus maalle |
| jenž slední peníz na daň z ruky rval | ja viime pennimme riisti vaan, |
| a bez srdce nás jak psy bídné střílet dal — | meit’ ammutti niin kuni koiriaan. |
| my tkáme, my tkáme! | Yhä pirtamme paukkaa. |
| | |
| A kletba naší macešské bud vlasti, | Yks’ kirous se isänmaalle vielä, |
| jež pro nás měla potupu, žal jen a strasti, | vale, turmelus, häpeä viihtyvät siellä. |
| kde před rozpukem každý srážen květ, | Joka kukkanen aikasin katkeaa |
| a hniloba kde na sta červů volá v svět — | mätä, ummehdus käärmeitä kasvattaa. |
| my tkáme, my tkáme! | Yhä pirtamme paukkaa. |
| | |
| Leť člunek, skřípot huď nám ze stavu svor, | Nyt sukkula suikkaa, pirta piukkaa, |
| my tkáme dnem i nocí bez dechu, na úmor. — | yöt, päivät kutovat kätemme tiukkaa. |
| Německo, tkáme pohřební tvůj šat, | Oi käärinliinasi Saksanmaa |
| v něj tkáme trojí kletbu, jíž náš život klat — | kirot kolminkertaiset kuteiks’ saa, |
| my tkáme, my tkáme! | kun pirtamme paukkaa. |
