Motýl

Pavel Friedman

Originale

Version française – LE PAPILLON – Marco Valdo M.I. – 2016

MOTÝL Ten poslední ten zcela poslední tak sytě hořce oslnivě žlutý snad kdyby slunce slzou zazvonilo o bílý kámen taková taková žluť vznášel se lehce tak do vysoka šel jistě jistě chtěl políbit svět svůj poslední ‎ na sedmý týden tu žiji ghettoisiert mí mě tu našli pampelišky tu na mne volají i bílá větev v dvoře kaštanu motýla jsem tu neviděl ‎ ten tenkrát byl poslední motýli tady nežijí v ghettu. ‎

LE PAPILLON Le dernier des derniers, Aussi fort, clair, jaune luisant, Qu’une larme du soleil se posant Sur une pierre blanche. D’un si profond jaune, Tout léger, s’élève. Je pense, s’en est allé, Car à mon dernier monde Il voulait donner un baiser. J’ai vécu sept semaines là. Ghettisé. J’ai trouvé ici les miens. Le pissenlit et même les bougies blanches Des châtaigniers dans la cour me réclament. Cependant je n’ai jamais Vu de papillon ici. C’était le dernier de son genre. Car les papillons ne vivent pas ici, Dans le ghetto.