Lingua   

Rakety

Jaromír Nohavica
Pagina della canzone con tutte le versioni


OriginaleVersione italiana di Atyka
RAKETY

Hodláš-li, lásko, přijít za mnou až zítra,
třeba bude už pozdě,
jsem jen hromádka kostí a shluk bílkovin
a naježené rakety mi míří rovnou do slabin
a také na mou hlavu,
a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra,
a o sebe se se mnou rozděl,
než přiletí nějaký mimozemšťan od novin
a začne spočítávat kapky krve jako plody jeřabin
a podá o tom zprávu.

A pak na titulní stránce Vesmírného kurýra
vyjdou reportáže o tom, jak Zem umírá,
generálské prýmky, velvyslancův žaket,
exkluzivní snímky nablýskaných raket
s různými emblémy,jó, to bude príma článek,
Země srovnaná se zemí, plus přiložený plánek.

Byl jsem vhozen do života bez toho, že by se mě ptali,
a bez toho, že by se mě někdo zeptal, budu zase vyhozen,
a tak prosím jenom o jedinou malou úsluhu:
netvrďte mi do očí, že jednáte z mé vůle,
že tohleto všechno je i moje přání,
svět je brouk hovnivál, který svou kuličku válí
jako v hypnóze
a pěkně dokolečka dokola a pěkně po kruhu,
až se mu hlava zatoří, tak vyhrabe si v zemi důlek,
že tam přežije to bombardování.

Hodláš-li, lásko, přijít za mnou už zítra,
může být už pozdě,
nikdo nás neposlouchá, poslouchejme sebe,
jak se naše srdce hlásí: ještě chvíli,
ještě moment, ještě vteřinu, ach, tady na zemi,
a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra
a o sebe se se mnou rozděl,
cítím, že nebudu mít strach, když budu ležet vedle tebe
a tak najdou nás za milión roků
asi návštěvníci z vesmíru a přikryjí nás kamením.

Mohyly, mohyly kamenů
všechno mlčky přikryjí,
i miliardu Romeů,
i miliardu Julií ...
MISSILI

Amore mio, se intendi venire solo domani,
Forse sarà già tardi,
Sono solo un cumulo di ossa ed una manciata di proteine
Ed i missili minacciosi puntano direttamente ai miei talloni
ed anche alla mia testa.
Dunque vieni già oggi, che andiamo a vedere l‘alba,
E condividi te stessa con me,
Prima che venga un giornalista extraterrestre
E cominci a contare le gocce di sangue come i frutti di sorba
E poi a raccontarlo.

E dopo, sulla prima pagina del Corriere dell‘Universo
Usciranno dei reportage su come la Terra sta morendo,
Le medaglie di un generale, la giacca di un ambasciatore,
Foto esclusive dei missili lampeggianti
Con emblemi diversi, ah, sarà un ottimo articolo,
La Terra collasserà, ed in allegato ci sarà pure il piano.

Mi hanno mandato alla vita senza chiedermelo,
E senza che qualcuno me lo chieda
sarò pure cacciato da essa,
E così chiedo solamente un unico piccolo favore:
Non ditemi in faccia quello che ve ne fate della mia volontà,
Che questo è anche il mio desiderio.

Il mondo é uno scarafaggio stercorario,
che appallottola la sua palla
come sotto ipnosi.
E allegramente lo fa girare attorno e allegramente lo rotola,
fino a che non gli gira la testa, e scava un buchetto nella terra,
affinche là possa sopravvivere al bombardamento.

E dopo, sulla prima pagina del Corriere dell‘Universo...

Se intendi venire solo domani, amore mio,
Potrebbe essere già tardi,
Non ci ascolta nessuno, ascoltiamoci noi,
Come il nostro cuore vuole dire: ancora un attimo,
Ancora un momento, ancora un secondo, ah, qua sulla terra,
Quindi, invece, vieni già oggi, che andiamo assieme a vedere l‘alba
E condividi te stessa con me,
Sento, che non avrò paura,
quando giacerò accanto a te
E così ci troveranno dopo un milione di anni,
Forse i visitatori dallo Spazio, e ci copriranno di pietre.

E dopo, sulla prima pagina del Corriere dell‘Universo...

cumuli, cumuli di pietre
coprono tutto, senza una parola,
anche un miliardo di Romei,
anche un miliardo di Giuliette…


Pagina della canzone con tutte le versioni

Pagina principale CCG


hosted by inventati.org