Langue   

L'estaca

Lluís Llach
Page de la chanson avec toutes les versions


UCRAINO [Natalja Presnova, 2022]
Kamarado, rigardu ĉi tiun sklavan stangon
Ĝi malklarigas ĉiun lumon
Ni estis katenitaj al ĝi antaŭ longa tempo
Ne estas libereco por ni en ĉenoj.
Ni tiras la jugon ne ŝparante penon
Ni atente aŭskultas la malnovan mensogon:
"Ju pli alta estas la kolono,
La pli bona la vivo de sklavo"
Cтовп [1]
Ĉiu cirklo estas la sama
La batoj de la vipo bruligas la dorson
Palacoj kreskas
Malliberejoj kreskas
Дідусь колись говорив мені
Вранці біля воріт,
Поки чекали на сонце ми
Й дивились, як їдуть вози:
Онучку, чи бачиш ти стовп той,
до якого прикуті ми всі?
Якщо ми не зможем знести його,
То навіть не зможемо йти.
Por la trompitaj homoj
La vivo ne estas kiel mielo.
Miloj da manoj provas
por faligi kolonon dum centoj da jaroj
Ĝi aspektas putrinta
Li estas preta kolapsi
Se ni kolektas la lastan el niaj fortoj
Tiam ni forĵetos la pezajn katenojn
Якщо потягнем, він впаде,
Адже не вік він проживе,
певно він згине, згине, згине,
Бо давно прогнилий вже.
Якщо його я потягну,
Якщо потягнеш також ти,
певно він згине, згине, згине
І ми звільнимось врешті.
Sed nenio ŝanĝiĝas en ĉi tiu rondo
La batoj de la vipo bruligas la dorson
Palacoj kreskas
Malliberejoj kreskas
Онучку, минув давно час мій,
Шкіра вже з долонь зійшла,
Сили вже мене лишають,
А стовп наче важче ще став.
Знаю я точно, що згнив він,
Але який же важкий!
Іноді вже немає сил,
Ти заспівай пісню тоді:
La ribeluloj ne povas konsenti.
Kiel cigno, ezoko kaj kankro. *
Ili ne povas movi la stangon,
Ili nur reduktas la lumon.
Ili iras kontraŭ la malbona sorto,
Ili skuas la katenojn,
Ili sangigas siajn manojn.
Ili senutile malŝparas sian forton.
Якщо потягнем, він впаде,
Адже не вік він проживе,
певно він згине, згине, згине,
Бо давно прогнилий вже.
Якщо його я потягну,
Якщо потягнеш також ти,
певно він згине, згине, згине
І ми звільнимось врешті.
kamaradoj, ni staru ŝultron al ŝultro
kaj forgesu la malnovan malpacon
Kaj tiam putra kolono falos
Ĉi tiu simbolo de honto
Дід більше не каже нічого,
Забрав його вітер злий,
Тільки він сам знав навіщо,
Один я вже біля воріт.
Коли ж мимо пройдуть хлопці,
То буду співати я їм
Дідову пісню останню ту,
Якій він колись мене вчив:
Tiam la malvirta cirklo rompiĝos
La skarlata tagiĝo leviĝos
Palacoj fariĝos publikaj
Kaj malliberejoj malaperos
Якщо потягнем, він впаде,
Адже не вік він проживе,
певно він згине, згине, згине,
Бо давно прогнилий вже.
Якщо його я потягну,
Якщо потягнеш також ти,
певно він згине, згине, згине
І ми звільнимось врешті.
* referenco Al La fabelo De Krilov"La Cigno ,La Ezoko kaj La Krabo"
[1] Stoŭp

Diduś kołyś hovoriŭ meni
Vranci bilja vorit,
Poky čekały na sonce my
J dyvyłyś, jak jiduť vozy:
Onučku, čy bačyš ty stoŭp toj,
do jakoho prykuti my ŭsi?
Jakšćo my ne zmožem znesty joho,
To naviť ne zmožemo jty.

Jakšćo potjahnem, vin vpade,
Adže ne vik vin prožyve,
peŭno vin z'hine, z'hine, z'hine,
Bo daŭno prohnyłyj ŭže.
Jakšćo joho ja potjahnu,
Jakšćo potjahneš takož ty,
peŭno vin z'hine, z'hine, z'hine
I my zvilnymoś vrešti.

Onučku, mynuŭ daŭno čas mij,
Škira ŭže z doloń zijšła,
Syły ŭže mene łyšajuť,
A stoŭp nače važče šće staŭ.
Znaju ja točno, šćo z'hniŭ vin,
Ale jakij že važkij!
Inodi ŭže nemaje sył,
Ty zaspivaj pisnju todi:

Jakšćo potjahnem, vin vpade,
Adže ne vik vin prožyve,
peŭno vin z'hine, z'hine, z'hine,
Bo daŭno prohnyłyj ŭže.
Jakšćo joho ja potjahnu,
Jakšćo potjahneš takož ty,
peŭno vin z'hine, z'hine, z'hine
I my zvilnymoś vrešti.

Did bilše ne kaže ničoho,
Zabraŭ joho viter złyj,
Tilky vin sam znaŭ navišćo,
Odyn ja ŭže bilja vorit.
Koły ž mymo projduť xłopci,
To budu spivaty ja jim
Didovu pisnju ostannju tu,
Jakij vin kołyś mene ŭčiŭ:

Jakšćo potjahnem, vin vpade,
Adže ne vik vin prožyve,
peŭno vin z'hine, z'hine, z'hine,
Bo daŭno prohnyłyj ŭže.
Jakšćo joho ja potjahnu,
Jakšćo potjahneš takož ty,
peŭno vin z'hine, z'hine, z'hine
I my zvilnymoś vrešti.


Page de la chanson avec toutes les versions

Page principale CCG


hosted by inventati.org