Složena Josefem Zichou a Bedřichem Klapkou, pracovníky kárného pracovního tábora I v Letech, za jejich pobytu září–listopad 1940. Zpívá se jako Havířova růže
Dle diktátu autorů napsal Burget.
Dle diktátu autorů napsal Burget.
Do práce mladý dělník kráčí
v ruce má krumpáč s lopatou
četník ho s pendrekem doprovází
na tu jeho cestu trnitou.
Budeš se míti u nás dobře,
dostaneš boty pro sebe,
práce když budeš míti málo,
půjdeš dělat k sedlákům na pole.
Slibovali ti páni práci,
místo ní´s dostal robotu,
k rodičům smíš se podívati
za 3 měsíce jednou v sobotu.
V práci té ty až jednou padneš,
pak přijdeš rovnou do nebe,
kapitál, jenž jsi vydělával,
ten si nechají páni pro sebe.
Úspory též už skoro žádné,
i ty si páni nechají
a tvoji věrní kamarádi
píseň galejí ti zpívají.
Spi sladce, drahý kamaráde,
co osud vzal, to nevrací,
my vzpomínku ti zachováme,
že jsi v táboře padl za práci.
×
![]()
