La chanson du déserteur
Anonymous
5. Version de Gray (Haute Saône, Franche-Comté) | |
Na vojnu jsem se dal pro krásnou plavovlásku. Ne pro prsten zlatý snad, - ten má mi ještě dát - že nechtěla se dát ode mne zulíbat. Na vojnu jsem se dal, my hned do boje táhli. Tam co jsme v kvartýru byl, mi voják poradil, abych si volno vzal, svolení nežádal. Já na cestu se dal, vtom potkám kapitána. I ptá se pan kapitán : „Kampak si jdeš jak pán ? ” „Jdu támhle nahoru k našemu praporu.” „Vojáčku, ty máš žal, že máš rád plavovlásku, ale ty nejsi sám, hleď, prsten on ní mám, tím důkaz tobě dán, že jsem její galán.” Tam v tichém údolí potůček jasný zpívá. Já kabát odhodil a šavli vytasil a statečně se bil jak pravý kavalír. Tam v louce zelené já zabil kapitána. Kapitán mrtev kles, já živ jsem ještě dnes, však nejdýl do tří dnů v tvář smrti pohlédnu. A kdo mne odpraví, to budou kamarádi. Dřív zavážou mi však šátečkem modrým zrak a bez trápení, hned, pošlou na onen svět. Mé srdce vložte pak do bělounkého šátku a k nám je pošlete, mé milé řekněte : „To srdce pro tě dal, hoch, jenž tě miloval.” Vojáci z naší vsi, nic neříkejte mámě. Povězte jí, že jsem v Holandsku zajatcem, a můžete jí říct, že nespatří mě víc. | LA CHANSON DU DÉSERTEUR Je me suis engagé Pour l'amour d'une belle, Je me suis engagé Pour l'amour d'une belle, Non pour mon anneau d'or Qu'à d'autr's elle a donné, Mais à caus' d'un baiser Qu'elle m'a refusé. Je me suis engagé dans Un régiment de France, Je me suis engagé dans Un régiment de France, Là ousque j'ai logé, On m'y a conseillé De prendre mon congé Par-dessous mon soulier. En mon chemin faisant J' rencontr' mon capitaine, En mon chemin faisant J' rencontr' mon capitaine, Mon capitain' me dit : Où vas-tu sans souci ? Je vais dans ce vallon Rejoindr' mon bataillon . Soldat, t'as du chagrin Pour l'amour de ta belle, Soldat, t'as du chagrin Pour l'amour de ta belle, Ce' n'est pas dign' de toi : La preuve est à mon doigt, La preuve assurément Que je suis son amant. J'ai du courage aussi Sous mes galons de laine, J'ai du courage aussi Sous mes galons de laine, J'ai mis mon habit bas, Mon sabre au bout d' mon bras, Et me suis battu là Comme un vaillant soldat. Là-bas, dans ces prés verts, J'ai tué mon capitaine, Là-bas, dans ces prés verts J'ai tué mon capitaine, Mon capitaine est mort Et, moi, je vis encore ; Mais dans deux ou trois jours Ce sera-z-à mon tour. Qui est-c' qui me tuera? Ce s'ra mon camarade, Qui-est-c' qui me tuera? Ce s'ra mon camarade. On me band'ra les yeux Avec un mouchoir bleu Et l'on m' fera mourir Sans me faire souffrir. Qu'on env'loppe mon cœur Dans un' serviette blanche, Qu'on env'loppe mon cœur Dans une serviette blanche, Pour le porter à ma mi' En lui disant : Voici Le cœur d votr' serviteur Qu'est mort au champ d'honneur. Soldats qui m'écoutez, Ne 1' dit's pas à ma mère, Soldats qui m'écoutez, Ne l' dit's pas à ma mère, Mais dites-lui plutôt Que je suis à Breslau Pris par les Polonais, Qu'ell' me r'verra jamais. |